Matematicky vyjádřeno, štěstí je rovno…
Samozřejmě že je v pořádku být občas šťastný. Avšak je zvláštní pravdou, že si nepřejeme být šťastni pořád. Občas jsme smutní, protože k tomu máme nějaký důvod, a občas jsme smutní, protože—vědomě či nevědomě—prostě chceme být smutní. Možná že v jistém smyslu jsme vedeni k tomu, upřednostňovat emoční různorodost před monotónností, i kdyby se mělo jednat o monotónní štěstí.
Štěstí není o chvilkovém pocitu #
- Štěstí není opakem smutku. Tím by měla být radost. Smutek a radost určují emocionální intenzitu prožívaného (ne)štěstí.
- Štěstí není binární veličina (šťastný–nešťastný a nic mezi tím), je spojitou funkcí nabývající hodnot od absolutní mizérie a neschopnosti až po naprostou extázi a úspěch ve všem, na co člověk šáhne.
- Štěstí není ani o chvilkovém pocitu. Spíše jde o stav, který v sobě udržuje celou minulost—již prožité propady a vrcholy, nastrádané úspěchy i neúspěchy—, současnou situaci, a dokonce i budoucí nakročení a očekávání vývoje. Čím je prožitek starší, tím je jeho vliv na současný stav nižší. Čím je prožitek intenzivnější, tím je jeho vliv větší. To vše se prolíná a tvoří aktuální výsledek—prožitek štěstí v daném okamžiku.
- Každý významný úspěch, každá vytvořená nebo dosažená hodnota, v člověku posiluje přesvědčení, že se s případnými neúspěchy a utrpeními bude umět porvat, že jsou jen dočasné, a jak rychle přišly, tak rychle také odejdou.
Matematicky vyjádřeno, štěstí je rovno: #
kde:
P = pozitivní událost (úspěch, dosažená, vytvořená hodnota),
N = negativní událost (neúspěch, ztracená hodnota),
R = radost,
S = smutek,
O = očekávaná událost/radost/smutek,
t = čas, který od dané události uplynul, resp. čas, který do dané očekávané události zbývá,
n, m, p, q = počet událostí daného druhu.