Daň za vůdcovství
Theodore F. MacManus, reklama pro Cadillac, 1915:
V každém oboru lidské činnosti, ti nejlepší musí žít neustále pod dohledem veřejnosti. Ať už jde o člověka samého nebo vyrobený produkt, napodobování a závist pracují na plné obrátky. V umění, literatuře, hudbě, průmyslu, odměna a trest jsou vždy stejné. Odměnou je všeobecné uznání, trestem je razantní odmítání a zlehčování. Práce člověka, která se stala standardem pro celý svět, stává se rovněž terčem pro hrstku závistivých. Když bude jeho práce průměrná, bude tězce osamocen, pokud stvoří mistrovské dílo, bude pomlouván. Žárlivost nevystrkuje svůj lstivý jazyk na umělce, který tvoří všední díla. Cokoliv napíšete, namalujete, zahrajete, zazpíváte, nebo postavíte, nikdo se nebude snažit vás překonat, pokud vaše činnost nesplňuje kritéria geniality. Ale dlouho, dlouho poté, co takový výjimečný počin spatří světlo světa, ti, kteří jsou nespokojeni nebo závidí, budou stále vykřikovat, že nic takového není možné stvořit.
Záštiplné hlasy proti Whistlerově umění se nesly dokonce i poté, co svět uznal velikost jeho uměleckého génia. Zatímco zástupy lidí chodily do Baroutu vzdát hold Wagnerově hudební velikosti, malá skupinka těch, které svým dílem sesadil z trůnu, naštvaně prohlašovala, že Wagner nikdy žádný hudebník nebyl. Několik málo lidí neustávalo v námitkách, že Fulton nikdy parník nepostaví, kdežto široké masy se rojily u břehů řeky, aby mohly vidět jeho parou poháněnou loď.
Nejlepší je napadán za to, že je nejlepším, a všechno to úsilí se mu vyrovnat je pouze dodatečným toho důkazem. Kdo v tomto úsilí vyrovnat se či dokonce jej překonat selže, končí v hledání cest, jak jeho práci znehodnotit a zničit - a tím jen opět potvrzuje nadřazenost toho, koho se snaží vytlačit a nahradit. Nejde o nic nového. Platí to od dob, co je svět světem a co jím hýbou lidské vášně - závist, strach, hamižnost, ctižádost, touha být lepší. A celé je to k ničemu. Pokud vůdce skutečně vede, zůstává - vůdcem. Mistři ve svém oboru – ať už básník, malíř, nebo řemeslník – každého z nich, i když je napadán, zdobí vavřínový věnec navěky. Prospěšný nebo výjimečný se zapíše do dějin nehledě na to, jak hlasitě byl popírán. Kdo si zaslouží žít – žije.